Tibet a život tibetských uprchlíků v Indii

1. Tibet a život tibetských uprchlíků v Indii

Střecha světa, srdce buddhismu, tak je často označována krásná země s bohatou minulostí ležící v nejvyšším pohoří světa, v Himalájích. Mnoho lidí si hned uvědomí, že se jedná o Tibet. Mnoho lidí si přeje tuto zemi navštívit, nebo se do ní vrátit, mnoho lidí si tuto zemi spojuje s nejznámějším uprchlíkem světa žijícím v indickém exilu, s Jeho Svatostí dalajlamou. Tato země je spojována s celosvětovým mírovým poselstvím Jeho Svatosti, s láskou, tolerancí a pokorou.

Střecha světa, bývalé srdce buddhismu, také tak bývá dnes označována tato země, kterou už bohužel na mnoha mapách nenajdete pod názvem Tibet, ale pod jménem Čína. Tibeťané žili svobodně v Tibetu do doby, než byl násilně obsazen Čínskou lidovou armádou v roce 1959. Tibetská vláda v čele s Jeho Svatostí dalajlamou byla nucena uprchnout a našla své útočiště za pomoci indické vlády v Indii. Dnes sídlí Tibetská exilová vláda v Dharamsale. V Tibetu byl čínskou komunistickou vládou nastolen komunismus a nadále v této zemi dochází k porušování základních lidských práv. Většina původních obyvatel se rozhodla kvůli hrozným životním podmínkám z Tibetu uprchnout do exilu. Tibeťané jsou dnes vlastně roztroušeni po celém světě. Nejvíce jich žije v Indii a v Nepálu.

Mnoho Tibeťanů, kteří uprchli přes Himaláje do Indie v šedesátých letech, se pokoušelo pokračovat ve svém tradičním nomádském způsobu života v příhraničních oblastech s Tibetem. Někteří se také rovnou po příchodu do Indie dostali do některých z exilových vesniček, které se dnes nacházejí na mnoha místech po celé Indii. Mezi největší oblasti, kde jsou vesnice kumulovány, patří např. okolí Dharamsaly, oblast Sikkimu, Darjeelingu, ale také Ladak.


Tibetské exilové vesnice v Ladaku

V oblasti kolem hlavního správního centra Ladaku Leh je vybudováno celkem 25 tibetských exilových vesniček. Každou z nich zastupuje tzv. "group leader". V této oblasti žije přibližně 8000 Tibeťanů. Pouštní místa, na kterých byly exilové vesničky postaveny, byla poskytnuta tibetské exilové vládě indickou vládou. Životní podmínky v těchto vesničkách jsou velmi těžké. Hlavním správním centrem celé této oblasti je město Choglamsar, kde sídlí velvyslanec J. S. dalajlamy.

Mezi velké současné problémy v exilových vesničkách patří např. zajištění osamocených starých lidí, velká negramotnost starší generace, nedostatek peněz na poskytnutí vyššího vzdělání některých dětí, vzrůstající nezaměstnanost, špatná dostupnost k pitné vodě a mnoho dalších.

Současné vedení se snaží o získání finančních prostředků na projekt zvýšení gramotnosti starších lidí. Jedná se o 3 měsíčním vzdělávacím program, kde se lidé budou učit psát a hlavně se podepsat. Dále se také snaží získávat finanční prostředky na zlepšení životní úrovně hlavně starých Tibeťanů a na vyšší vzdělání dětí. Základní vzdělání je dětem do 10. třídy poskytováno zdarma pod záštitou organizace Tibetan Children Village (TCV).


2. Historie života Tibeťanů v Ladaku v exilových vesničkách č. 6 a 12

Tibetské exilové vesničky č. 6 (tzv. Akling) a č. 12 patří mezi nejstarší v Ladaku. Mnozí Tibeťané, kteří dnes bydlí v těchto vesničkách, žili nejdříve po útěku z Tibetu od 60tých let 20. století jako nomádi v pohraničí s Tibetem. Z důvodu nepříznivých klimatických a velmi těžkých životních podmínek však o všechen svůj dobytek přišli. Místa, na kterých v pohraničních oblastech žili, byla téměř bez zeleně, a tak nemohli uživit svá stáda. Proto byli tito lidé v roce 1999 hromadně přesídleni do exilových vesniček č. 6 a č. 12. Původně v těchto vesnicích žili ve stanech, postupně byly budovány malé domky.


3. Klimatické a životní podmínky v Ladaku

Všechny tibetské exilové vesnice v Ladaku jsou vybudovány ve vysokohorské himalájské poušti. Život tamních lidí není jednoduchý a v následujících bodech se můžete dozvědět, jak bychom jim mohli pomoci.


Pitná voda

Při návštěvách tibetských exilových vesniček jsme zjistili, že jedním z nejzávažnějších problémů života tamních obyvatel je obtížný přístup k pitné vodě. Kvůli nedostatku finančních prostředků nebyla dodnes síť ručních vodních pump v poušti vybudována tak, aby se lidé bez problému k pitné vodě dostali. Ve vesničkách č. 6 a č. 12 jsou na 500 lidí postaveny pouze dvě ruční pumpy. Kvůli přetíženosti bývají pumpy často rozbité a lidé pak pro vodu musí chodit do sousední vesničky, kde je však situace obdobná. Je jasné, že zavlažování a pěstování plodin je ve vesničkách velkým problémem. Mezi malými domky ve vesnicích nenajdete ani stromy, ani zelenou trávu, ani políčka se zeleninou.


Finanční náklady na vybudování jedné ruční vodní pumpy

Diskuze o ceně, průběhu a nutnosti vybudování sítě ručních vodních pump v tibetských exilových vesničkách proběhly v Choglamsaru v průběhu listopadu 2008 za přítomnosti hlavních představitelů tibetských exilových vesniček v Ladaku a zástupců o.s. M.O.S.T. Podle zjištěných informací se náklady spojené s vybudováním jedné ruční pumpy pohybují v rozmezí od 150 do 200 tisíc rupií, což je zhruba 80 tisíc Kč. Vyčíslení není možné zcela upřesnit, protože se cena vždy liší podle hloubky vrtu.

Občanské sdružení M.O.S.T. se snaží zapojit do projektu výstavby těchto pump tím, že se snaží získat finanční prostředky na rozšíření jejich sítě v tibetských exilových vesničkách. Dobrý přístup k pitné vodě může velmi zlepšit život Tibeťanů v Ladaku.


Zima v Himalájích

V domcích v tibetských exilových vesničkách není vybudován systém vytápění tak, jak jsme na to zvyklí v Evropě. Lidé tu přes zimu topí vždy jen v malých plechových kamínkách, které stojí na zemi uprostřed místnosti. Potrubí z nich vyvedené přes díru ve stropě pak vyvádí kouř z ven. Nejstudenějšími měsíci v Ladaku jsou prosinec, leden a únor. Teploty v tuto dobu klesají až na mínus 35 a 40oC Situace lidí zahrnutých do našeho projektu a také ostatních starých lidí je zejm. v zimním období velmi těžká. Staří nemohoucí lidé nemají peníze na dřevo, kterého je v Ladaku málo, a proto je také drahé. K jeho rychlému zapálení pak potřebují ještě hořlavou látku tzv. kerosen. S tím náklady na topení dále rostou. Starým Tibeťanům, kteří jsou podporováni kmotry v rámci projektu „Kmotrovství na dálku“ je nakoupeno také dřevo a hořlavina kerosen na zimu.


4. Pracovní příležitosti Tibeťanů v Ladaku

V současné době je velkých problémem vzrůstající nezaměstnanost Tibeťanů.


Dělník neboli "kuli"

Při návštěvách tibetských uprchlických vesnic jsme mnohokrát slyšeli slovo „kuli“. Tímto jménem jsou nazýváni lidé, kteří pracují jako dělníci na stavbách. Jedná se o nejhůře placenou práci, ke které není třeba mít žádné vzdělání. Pracovat jako "kuli" je velmi namáhavé a v Evropě ve stavebnictví takto pracují stroje, ne lidé. Dnes však Tibeťané, kteří se snažili živit dříve jako "kuli" o tuto práci často přicházejí z důvodu přílivu lidí z Biháru či Nepálu. Tito lidé bývají placeni ještě méně než Tibeťané. Bihárci a Nepálci jsou ochotni cestovat s celými rodinami na místa staveb a žít tam ve stanech za hrozných podmínek. Tibeťané v Ladaku však žijí na jednom místě v exilových vesničkách, kde posílají své děti do školy. Není pro ně možné odcestovat na dlouhou dobu. Dalším důvodem nedostatku práce je to, že během zimy v Ladaku není možné stavět z důvodu velkých mrazů. Dřeva potřebného ke stavění je v Ladaku málo a je hodně drahé. Toto všechno jsou faktory, které stěžují možnost Tibeťanů najít práci. Velká většina lidí, kteří jsou zařazeni do našeho projektu pracovali pro příchodu do Indie právě jako dělníci na stavbách.


5. Vzdělávací systém Tibeťanů v Ladaku

Do roku 1999 existovala pro všechny děti tibetských nomádů žijících v pohraničních oblasti s Tibetem jedna pobočka školy pod záštitou organizace Tibeťan Children Village (TCV). Dětem se v této škole dostávalo bezplatného základního vzdělaní. Dnes mají všechny děti žijící v tibetských exilových vesnicích vzdělání v rámci TCV do 10té třídy zdarma. Od 11té třídy jsou pak některé děti posílány do jiných, vzdálených škol, kde se musí platit školné. Některé rodiny bohužel nemají dostatek finančních prostředků, aby dětem mohli toto vyšší vzdělání zaplatit.

V současné době se vedení tibetských exilových vesniček zaměřuje na získání finančních prostředků na vzdělávací program pro Tibeťany bez základního vzdělání. Účastníci tohoto programu budou vzděláváni po tři měsíce a výuka bude zaměřena hlavně na čtení a psaní. Velvyslanec Jeho Svatosti Dalajlamy a jeho spolupracovníci vidí tento projekt jako velmi důležitý a věří, že se podaří peníze na vzdělávání lidí sehnat.


6. Tibeťané a cestování

Každý Tibeťan žijící v Indii vlastní tzv. „zelenou knížku“, která dokladuje jeho identitu jako tibetského uprchlíka. Tento doklad je vydáván vždy na dobu určitou a musí být proto vlastníkem aktualizován. Je možné jej používat pouze v rámci úřadů Tibetské exilové vlády v Indii. Při cestování do zahraničí je velmi obtížné vyřídit tzv. cestovní doklad, který je vydáván pouze indickou vládou. Vyřízení tohoto dokladu je zdlouhavé a trvá často minimálně dva roky od zažádání a ne vždy je tento doklad žadatelům vydán. Možnost Tibeťanů cestovat do zahraničí je tedy velmi obtížná.


7. Naše osobní zkušenost s Tibeťany

Se všemi lidmi, o kterých se dočtete, jsme se osobně setkali a dozvěděli jsme se od nich více o jejich životních osudech. Nebylo to pro nás ani pro našeho průvodce, kamaráda a překladatele Tenzina Dhondupa nic veselého, ale přesto jsme byli překvapeni a rádi, jak vlídně a pokorně nás všichni přijali. Většina z nich na nás už čekala, ale někteří byli i hodně překvapení. Všem jsme vysvětlili, že jsme se rozhodli jim pomoci v jejich tíživé životní situaci a že doufáme, že se to podaří.